2/2024

Obsah:

• Očkování proti záškrtu, tetanu a pertusi vakcínou DTaP u pacientů po alogenní transplantaci krvetvorných buněk – Šárka Rumlarová, Pavel Kosina, Jana Haltmar, Věra Pellantová, Roman Chlíbek
• Prevence infekcí respiračním syncyciálním virem v dětském věku – Daniel Dražan, Hana Cabrnochová
• Návrat záškrtu – Kateřina Fabiánová
• Dlouhý covid – výzva pro preventivní opatření programů veřejného zdraví – Vanda Boštíková, Hana Střítecká, Jan Brixi
• Doporučení České vakcinologické společnosti ČLS JEP a České neonatologické společnosti ČLS JEP k očkování předčasně narozených novorozenců
• Doporučení České vakcinologické společnosti ČLS JEP pro očkování dětí a adolescentů ve věku 0–17 let
• Otázky a odpovědi z poradny České vakcinologické společnosti ČLS JEP

Editorial

Vážení čtenáři, kolegové a kolegyně,
jednadvacáté století se projevuje prudkým nárůstem nových a znovu se ob­jevujících infekčních onemocnění. Nejsou to jen různé koronaviry, které po­stupně vyvolaly epidemie SARS, MERS či covidu 19. Prudce stoupá nemocnost na spalničky, příušnice či parazitární svrab. Naprosto katastroficky zasáhla Českou republiku vlna černého kašle, kdy jsme se dostali na čísla srovnatelná s obdobím 2. světové války. V poslední době je pozornost upřena opět na opičí neštovice (Mpox), ale i různé encefalitidy přenášené komáry. Oteplující se klima přispívá k šíření přenašečů ze subtropů do mírného pásma. Zároveň se však musíme potýkat s výzvami, které přináší rostoucí množství dezinformací, změny v chování populace a přetrvávající nerovnosti v přístupu k očkování.

Jedním z klíčových témat podzimu je pokračující boj proti respiračním onemocněním, včetně nových variant virů, které se neustále vyvíjejí. Covid-19 stále hraje důležité místo v jejich spektru. Nově přicházející mutace KP.3 či KP.3.1.1 jsou poměrně agresívní a vytlačují mutace předchozí. Klinicky však nezavdávají důvod k vážným obavám. Epidemiologicky vidíme už během srp­na narůstající vlnu, která bude v podzimních měsících postupně kulminovat.

Neméně důležitá je i problematika očkování v globálním kontextu. V této oblasti sledujeme významné pokroky, ale i překážky, které stojí v cestě k do­sažení univerzálního očkovacího pokrytí. Zkušenosti z různých částí světa nám ukazují, že úspěch závisí nejen na vědeckém pokroku, ale také na sociálních, ekonomických a politických faktorech. Jen pro ilustraci, podle WHO klesla celosvětově proočkovanost proti covidu-19 na 0,5 % maxima. To může být v seniorských kategoriích poměrně zásadní problém.

Naším cílem je poskytovat vám aktuální, vědecky podložené informace a podporovat dialog mezi odborníky, zdravotníky a veřejností. Věříme, že náš časopis vám je cenným průvodcem na cestě k lepší ochraně zdraví naší spo­lečnosti prostřednictvím očkování.

Přejeme vám inspirativní čtení a těšíme se na vaše názory a příspěvky k tématům, která vás zajímají.

Za redakční radu prof. MUDr. Roman Prymula, CSc., Ph.D.

Očkování proti záškrtu, tetanu a pertusi vakcínou DTaP u pacientů po alogenní transplantaci krvetvorných buněk

Souhrn:

Úvod: Transplantace krvetvorných buněk (HSCT) je postup používaný v terapii nemocných s hematologickými malignitami. Léčba vede ke ztrátě imunitní ochrany získané očkováním nebo proděláním infekce, proto jsou pacienti po HSCT revakcinováni. Jejich odpověď na očkování je snížená, a tak je snaha účinnost vakcinace zlepšit různými postupy. K nim patří použití očkovacích látek s vyšším obsahem vakcinálních antigenů, běžně používaných k primovakcinaci kojenců, konkrétně při očkování proti tetanu, záškrtu a pertusi (DTaP).

Cíl: Práce si klade za cíl ověřit bezpečnost a toleranci očkování DTaP vakcínou (Infanrix) u dospělých pacientů po HSCT a přispět k datům o účinnosti tohoto očkování.

Metodika: Pacienti po alogenní HSCT byli očkovaní vakcínou Infanrix a byly sledovány celkové a lokální reakce po očkování. Po dokončení vakcinace byly změřeny hladiny protilátek proti tetanu, difterii, pertusi a pertusovému toxinu. Výsledky byly porovnány s hladinami protilátek v kontrolní skupině pacientů, kteří byli očkováni vakcínou s nižším obsahem antigenů dTap- -IPV (Boostrix Polio).

Výsledky: U 60 pacientů očkovaných Infanrixem byla nejčastější vedlejší reakcí bolest v místě aplikace (po 20 % dávek). Celkové reakce (únava, teplota) se vyskytly po 1 % dávek. Intenzita reakcí byla mírná, neobjevily se žádné závažné vedlejší reakce. Mediány hladin protilátek proti tetanu byly po očkování v obou skupinách podobné (4,94 IU/ml, resp. 4,16 IU/ml), titry protilátek proti difterickému toxinu byly po Infanrixu vyšší (1,01 IU/ml, resp. 0,32 IU/ml). Medián hladin IgG protilátek proti pertusi byl 19,5 IU/ml, resp. 10,5 IU/ml, u protilátek proti pertusovému toxinu byl medián 24 IU/ml, resp. 8 IU/ml ve skupině očkované Infanrixem, resp. v kontrolní skupině.

Závěr: Výsledky svědčí pro dobrou toleranci vakcíny s vyšším obsahem difterických a pertusových antigenů u dospělých po HSCT. Postvakcinační reakce byly jen mírné, převážně lokální. Hladiny protilátek po očkování DTaP vakcínou byly srovnatelné (pro tetanus) či vyšší (pro záškrt a pertusi) než po aplikaci dTap-IPV vakcíny.

Klíčová slova:

transplantace krvetvorných buněk, vakcinace, difterie, pertuse

Šárka Rumlarová,^1,2 Pavel Kosina,² Jana Haltmar,² Věra Pellantová,² Roman Chlíbek^1
1Vojenská lékařská fakulta Univerzity obrany, Hradec Králové
²Centrum pro očkování a cestovní medicínu, Klinika infekčních nemocí Lékařské fakulty UK a FN Hradec Králové

Prevence infekcí respiračním syncyciálním virem v dětském věku

Souhrn:

Respirační syncyciální virus (RSV) je hlavní příčinou akutních infekcí dolních cest dýchacích u malých dětí, často vedoucí k hospitalizacím. Donedávna byla k dispozici cílená specifická prevence monoklonálními protilátkami jen ve vysoce selektivních indikacích. Od minulé sezóny respiračních onemocnění jsou k dispozici dvě metody pasivní imunizace kojenců indikované k prevenci RSV infekcí dolních cest dýchacích u všech kojenců, a to monoklonální protilátky nirsevimab pro podání novorozencům a kojencům a vakcína určená k očkování těhotných žen. Nirsevimab v České republice zatím není k dispozici a očkovací látka není dostatečně využívána.

Klíčová slova:

RSV, nirsevimab, vakcinace, očkování těhotných, infekce dolních cest dýchacích

Daniel Dražan,^1,2 Hana Cabrnochová^3
1DD ordinace, s. r. o., Jindřichův Hradec
²Dětské oddělení, Nemocnice Jindřichův Hradec, Klinika infekčních nemocí a cestovní medicíny 2. LF UK a FN Motol
³Očkovací centrum pro děti pediatrická klinika 1. LF UK a FTN, Praha

Návrat záškrtu?

Souhrn:

Záškrt (difterie) nabývá na významu kvůli rostoucímu individuálnímu cestování a nárůstu hromadných relokací uprchlíků, žadatelů o azyl a přistěhovalců ze zemí, kde je záškrt stále endemický. Import onemocnění v kombinaci s rostoucí váhavostí ohledně očkování v neendemických zemích, časté cestování do endemických zemí, vyvanutí imunity u očkované populace a zlepšená laboratorní diagnostika vedou k tomu, že se záškrt znovu objevuje, a v budoucnu je třeba s tímto onemocněním počítat i v České republice.

Klíčová slova:

difterie, Corynebacterium, očkování

Kateřina Fabiánová
Oddělení epidemiologie infekčních nemocí, Centrum epidemiologie a mikrobiologie, Státní zdravotní ústav, Praha

Dlouhý covid – výzva pro preventivní opatření programů veřejného zdraví

Souhrn:

Postakutní následky covidu-19, známé také jako dlouhý či dlouhodobý covid-19 (long covid), postihují přibližně 10–45 % ze stovek milionů lidí, kteří prodělali infekční virové onemocnění covid-19, a představují tak zásadní výzvu pro celosvětové programy veřejného zdraví. Dlouhý covid ohrožuje nejen jednotlivce, ale celé populace, stejně jako mnohé ekonomiky. Jen ve Velké Británii žije s touto diagnózou v současnosti více než dva miliony osob. Na celém světě je to pak více než 160 milionů postižených. Americké Centrum pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC) v Atlantě definuje dlouhý covid jako přítomnost nových, vracejících se nebo dlouhotrvajících příznaků spojených s akutním covidem-19, které přetrvávají déle než čtyři týdny. Dlouhý covid je multisystémové onemocnění způsobující dysfunkci dýchací, srdeční a nervové tkáně, přinejmenším částečně pravděpodobně v důsledku změn v buněčném energetickém metabolismu a sníženého zásobování tkání kyslíkem. Pacienti uvádějí širokou škálu příznaků, včetně bolesti břicha, anosmie, bolesti na hrudi, kognitivních poruch (mozková mlha), závratí, dušnosti, únavy, bolesti hlavy, změn nálady, palpitací, parestezií, malátnosti. Projevy jsou variabilní a příznaky mohou kolísat nebo přetrvávat, včetně opakovaných recidiv.

Bylo identifikováno několik rizikových faktorů pro vývoj tohoto syndromu – vyšší věk, ženské pohlaví, již existující komorbidity, snížená humorální imunitní odpověď po očkování, těžký průběh akutního covidu-19. Ačkoli bylo pro léčbu únavy související s dlouhým covidem navrženo několik přípravků, výsledky nejsou dosud uspokojivé. Na druhou stranu bylo prokázáno, že očkování proti covidu-19 poskytuje bezpečnou a účinnou ochranu proti infekci SARS-CoV-2 a těžkému průběhu akutního covidu-19. Vliv očkování na rozvoj dlouhého covidu je v současnosti zkoumán. Údaje ze dvou desítek observačních studií naznačují, že očkování proti covidu-19 by mohlo před dlouhým covidem chránit.

Klíčová slova:

SARS-CoV-19, pandemie, koronaviry, epidemiologie, vakcíny, očkování, dlouhý covid, postakutní syn­drom covidu-19, observační studie, vrcholoví sportovci, vojáci

Vanda Boštíková,¹ Hana Střítecká,² Jan Brixi^1,3
1Katedra epidemiologie, Vojenská lékařská fakulta, Univerzita obrany, Hradec Králové
²Ústav preventivního lékařství, Lékařská fakulta UK v Hradci Králové
³Chirurgická klinika, Ústřední vojenská nemocnice, Praha